 |
|
|
|
Stojánek na nože z vlastní dílny
|
|
|
|
Mnohokrát se již prokázalo, že v jednoduchosti je síla. Jednou z oblastí, kde toto rčení platí dvakrát podtržené, jsou lidské nápady. A pokud ji zúžíme na nápady ryze praktického charakteru, dojdeme k závěru, že vyrobit do své domácnosti efektivního pomocníka, si nežádá genialitu Einsteina. Jednou z těchto jednoduchých maličkostí, které nám ale usnadňují pobyt v domácnosti, v tomto případě v kuchyni, je dřevěný stojánek na nože.
Chtě nechtě potřebujeme nože ve své domácnosti denně a ti z nás, kteří je skladují v šuplících nahromaděné na sobě, se ke své nelibosti diví, jak často je musí brousit, protože nože se o sebe vzájemně tupí. Tento hlavní důvod by měl posloužit k výrobě pomocníka do kuchyně nejednoho kutila.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, výroba dřevěného stojánku na nože je v pravdě jednoduchá. Vystačíme si s hranolem dokonale proschlého tvrdého dřeva, pilou buďto ruční anebo cirkulační, svěrákem a několika truhlářskými svěrkami. Pro budoucí stojánek je velmi důležité dbát na původ a hlavně suchost dřeva. První zajistíme výběrem například buku, třešně či smrku, tedy tvrdého dřeva. Kdybychom jej vyrobili z vlhkého dřeva, budoucí hranolek by se vysycháním deformoval a ničil nože.
 Jakmile máme nachystané veškeré potřebné akvizice, můžeme se směle pustit do práce. Nejprve si odřízneme přiměřeně dlouhý hranolek, který pomocí hoblíku a smirkových papírů zbavíme drsnosti. Délku budoucího stojánku na nože určíme přiložením nejdelšího nože, který používáme a šířku podle celkového množství nožů, které na něj chceme umístit. Postupujeme tak, aby o sebe nože nedřely, ale na druhou stranu, aby mezi nimi nebyly zbytečně velké mezery.
Do takto připraveného hranolku vyřežeme zdířky, jejichž hloubka i šířka bude odpovídat nožům v domácnosti. Každý nůž je jinak dlouhý a široký, a proto zde dvojnásobně platí pravidlo, dvakrát měř a jednou řež. Nejprve se vhodné si rozmyslet, které nože budeme do stojanu dávat a rozdělit si jejich místa v hranolku. Následně si změříme šířku nožů a ke každé velikosti přidáme nějaký ten milimetr, abychom do hotové zdířky mohli zasunout i jiné nože. Podle tohoto "zasedacího pořádku" si na hranolek tužkou zakreslíme místa, která budeme vyřezávat. Pro výřez těchto zdířek je jednodušší použití cirkulační pily, ale pokud tímto nástrojem nedisponujete, není důvod věsit hlavu, dá se nahradit malou ruční pilou. Pro nezadrhávání nožů je dobré hotové zdířky vyčistit smirkovým papírem.
 Aby nám nože ze stojánku nevypadly, musíme jej opatřit obvodovou "zdí". Na ni použijeme tenké dřevěné pláty, které upravíme dle hotového hranolku. Pro slepení všech částí použijeme dispersní druh lepidla, například Herkules. Musíme dbát na důkladné a pečlivé nanášení lepidla, abychom předešli jeho zatečení do zdířek pro nože.
V tuto chvíli nastupují truhlářské svěrky, s jejíchž pomocí spojíme hranolek se všemi obvodovými pláty a necháme důkladně zaschnout. Pokud truhlářské svěrky nedisponují ochrannou, například gumovou vrstvou, vložíme mezi ně a téměř hotový stojánek kus látky, abychom předešli odřeninám na dřevě.
Závěrečná fáze práce zahrnuje povrchovou úpravu. Zde se již meze nekladou, každý si stojánek může barevně přizpůsobit kompozici své kuchyně. Dobré, v každém případě, je použití lihového mořidla a bezbarvého laku, díky nimž si dřevo uchová svoji svěžest.
Autor: Miroslav Loup
Datum: 03.02.2004
|
Reakce na článek
|
|
|
Od |
Téma |
Datum |
|
|
|
|
|
|
