| spotrebak.cz | pameti.cz | e-komerce.cz | svetnotes.cz |
|
spotrebak.cz - Nejlevnější spotřební materiál pro vaši tiskárnu ... |
|
|
|
Titulní strana Tipy a triky Odborník radí Katalog firem Kalendář akcí
|
Je jasné, že správný kutil se bez elektrické vrtačky neobejde. Ale vrtání jen z ruky je málokdy korunováno přesností jak co do průměru díry, tak co do kolmosti. Je zapotřebí si pořídit na vrtačku stojan. Ale kam, v již tak malé dílně, s ním? Odpověď se Vám pokusím dát v následujícím článku.
Další, na co je nutno dbát, je aby stojan umožňoval upevnit právě vaší vrtačku - nespokojte se pouze s přitakáním prodavače na vaší otázku a raději si doma změřte průměr krku své vrtačky a porovnejte jej s průměrem držáku na stojanu v sevřeném (krk vrtačky musí být větší) a rozevřeném (krk musí mít menší průměr) stavu. Má-li vrtačka krk v obou případech menší, než je otvor v držáku, je možno si pomoci vložkou z rovného a pružného ocelového plechu potřebné tloušťky, který slouží jako redukce. Musí být kolem celého obvodu krku vrtačky! Je-li krk vrtačky větší, je možno si otvor v držáku vrtačky nechat profrézovat - to je již poněkud komplikovanější a rozhodně neproveditelné v domácích podmínkách. Pod deskou stolu si ještě připevníme řetízek nebo pevný tkaloun vhodné délky se smyčkou na konci - viz Obr.4. Ten slouží k aretaci stojanu pod stolem. Se stojanem se opravdu pracuje pohodlně a pokud zrovna nevrtáme, skryjeme jej, čímž nám na ponku nám vznikne hned více místa. Mechanická pevnost tohoto přípravku je dostačující-vrtat díry o průměru 10mm do železa není žádný problém. Pokud se Vám přeci jen zdá uvedena konstrukce labilnější, věřím, že si tento nápad dokážete upravit podle sebe. Například místo desky i plechoveho dílu použijete plechy tloušťky cca 5mm, ty k sobě do pravého úhlu svaříte a také šrouby na upevnění stojanu přivaříte - určitě bude výsledek ještě uspokojivější a stabilnější. Stojan vrtačky nepotřebuje žádnou větší údržbu, po skončení práce jej pouze očistíme od pilin a čas od času jeho sloupek stříkneme silikonovým olejem ve spreji pro lehčí vedení. Při vrtání obvykle potřebujeme obě ruce-jednu na posun vrtačky do řezu a druhou pro držení svěráku s obrobkem. Další ruka na vypínání a zapínání vrtačky nám chybí - co s tím? V jednom starém časopisu jsem viděl, jak si udělat přímo do rukojeti stojanu spínač na zapínání vrtačky. Je to cesta, ale mi se zdá jednodušší a praktičtější používat pro totéž spínač nožní. K jeho výrobě potřebujeme jednu panelovou elektroinstalační dvojkrabici, celoplošné zvonkové tlačítko na 220V, Flexo šňůru délky asi 3m, zásuvku na 220V s distanční podložkou a něco málo "bižuterie" jako jsou 4 půlkulatá těsnění do vodovodní baterie, použité jako nožičky, a ze staré zástrčky svorku zabraňující vytržení kabelu.
Sestavení šlapky je pro zkušeného elektrikáře otázkou chvilky, vy ostatní si ji raději nechte elektrikářem udělat a pokud si troufnete sami, dbejte následujících zásad: 1. i když jsou vrtačky v drtivé většině spotřebiče třídy II, to znamená, že nepotřebují ochranný vodič, v naší šlapce jej musíme zapojit-nikdy nevíte, na co ji v budoucnu budete chtít použít. 2. propojovací dráty používejte normalizovaných barev černý nebo hnědý pro fázový vodič (v zásuvce vlevo), modrý pro vodič střední pracovní (nulák-v zásuvce vpravo) a drát barvy žluté kombinované se zelenou pro vodič ochranný (patří na kolík zásuvky). Tlačítkem spínáme fázový vodič. Průřez drátů stačí 1,5mm2 mědi. 3. Flexo šňůru kvalitně ošetřete proti vytržení - celý přípravek se bude často povalovat na zemi a v dílně plné kovových profilů by nám mohla vytržená šňůra přichystat nemilé překvapení - a nejen nám. Při práci pak máme spínač vrtačky neustále zapnut, šňůru vrtačky máme do sítě připojenu přes nožní šlapku a tou zapínáme či vypínáme přívod proudu do vrtačky. To se určitě bude líbit také ortodoxním šetřílkům elektřiny. Jedna rada na závěr-po skončení práce NEZAPOMEŇTE vypnout spínač na vrtačce. Věřte že prožijete šok, když ji příště zapnete přímo do sítě a ona se vám rozběhne…..a pokud v ni je ještě vrták a vy ji držíte za hlavu…brrrrrr. Autor: Michal Hlosta
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||