Hlavní zásady při práci s laky

Dřevo pod laky, jak jsme již uvedli v minulém čísle, musí být kvalitně ošetřené, tedy přebroušené, případně i vybělené, zpravidla opatřené mořidlem požadované barvy. Lak zásadně nanášíme na dokonale suchý a prachu zbavený podklad!
První vrstva finálního vrchního nátěru by měla vždy proniknout dostatečně hluboko do pórů dřeva; první nátěr tedy nesmí být příliš hustý. Dřevo pak natíráme zásadně "po létech", přičemž štětec musí mít přiměřenou velikost (pro malé plochy nepoužíváme velké štětce a naopak). Protože na bezbarvém laku jsou nerovnosti i štětiny vypadlé ze štětce velice dobře patrné, dáváme si při práci opravdu záležet. Optimálně naředěný lak roztíráme stejnoměrně a štětcem se pokud možno nevracíme do již natřených ploch. Před zahájením práce štětec důkladně promneme čistými prsty abychom uvolnili a vytahali volné štětiny; popř. několika tahy přejedeme přes čistý brusný papír, který uvolněné štětiny spolehlivě vytáhne. Před započetím nátěru si připravíme špičatou pinzetu, kterou budeme případné vypadlé štětiny (ale i snítka či hmyz) z vrstvy čerstvého laku vytahovat. Lak musí být naředěný tak, aby se do dřeva nevpíjel příliš rychle; v případě tvrdého dřeva musí být řidší, pro měkké použijeme naopak hustší (konzistence sirupu). Nátěry zásadně neprovádíme na přímém slunci a za vysokých letních teplot (ale ani v chladu a vlhku). Chceme - li použít starší lak, který máme doma s předchozí sezóny, pro jistotu jej přefiltrujeme přes hustou tkaninu (osvědčila se silonová punčocha upevněná gumičkou na hrdlo zavařovací sklenice). Objevíme - li po otevření plechovky na povrchu pevný škraloup, opatrně jej odřízneme po obvodu nožem a vytáhneme pinzetou. Případné zbytky škraloupu odstraníme přefiltrováním přes punčochu.

Laky nanášíme vždy v malém množství - osvědčila se metoda tzv. suchého štětce (raději jej častěji namáčíme, než abychom po dřevě "honili" nezvládnutelné množství laku). Ideální je, můžeme - li dřevěné předměty natírat ve vodorovné poloze. Lakování např. nábytku pak sice trvá o něco déle (je nutné provádět jej na etapy), ale kvalita výsledného nátěru bude výrazně vyšší. V takových případech volíme lak řidší a štětcem mu pomáháme tak, aby se stejnoměrně rozlil po celé ploše. Lak musí být před započetím práce dobře promíchaný, protože sušina mívá tendenci se usazovat u dna. Pokud jsme jej ředili, musíme jej míchat delší dobu, dokud se sušina dokonale nerozpustí. Zhoustlé disperzní (vodou ředitelné) laky, u nichž již došlo k polymeraci, se nesnažíme za každou cenu rozmíchat a raději koupíme nové. Máme -li podezření, že nám laky (i když jen krátkodobě) zmrzly, vyzkoušíme nátěr na podkladu, na kterém nezáleží; pokud se lak "neslévá", nepoužijeme jej. Pro ty, kdo vlastní stříkací pistoli, nebo si ji mohou vypůjčit, bude nanášení laku snadnější a rychlejší; pokud dodrží doporučené ředění laku, intervaly mezi vrstvami a přebrušování jemným brusným papírem po každé vrstvě. Takto nanesená vrstva laku pak dostane téměř profesionální vzhled a také se mnohem rychleji vytvrzuje. Použití stříkacích pistolí vibračního typu (ty se ovšem hůře čistí i seřizují) je pak ještě výhodnější, protože u nich nehrozí nebezpečí, že se na vrstvu čerstvého laku dostanou částečky nečistot, které se proudem vzduchu někdy uvolní.

Nanášení laků na dřevěné předměty, ať již jde o nátěry, nebo stříkané vrstvy, by měly být nejméně tři, přičemž interval mezi jejich aplikací bývá zpravidla uveden na plechovce s lakem; větší prodleva není samozřejmě na závadu. Mezi jednotlivými nátěry je nutné povrch lehce přebrousit jemnějším brusným papírem (zrnění 120 - 150 u větších ploch, asi 180 u malých). V případě, že dřevo bude vystavené (alespoň občas) povětrnostním vlivům, musíme zvolit lak určený do venkovního prostředí; dopadá - li na něj (stačí i občas) přímé sluneční světlo, musí obsahovat tzv. UV filtr (to se týká i nátěrů podlah!).

Stručný přehled jednotlivých laků a práce s nimi

Fermež a laky olejové
Ještě před válkou byla fermež základem prakticky všech nátěrů a tmelů; pokud se do ní vmíchala plavená křída, vznikl tmel (např. sklenářský kyt). Tehdy nejrozšířenější odstín "chamois" (slonová kost) tvořila v podstatě fermež s přídavkem křídy a světlehnědé hlinky. Tyto kryvé nátěry překonaly novější syntetické, napouštěcí fermež se však nadále používá k impregnaci dřeva vystaveného vlhku. Fermež, kterou různí výrobci označují rozdílně, ale v číselném značení 0 1000 se shodují, nanášíme na dřevo nejméně ve dvou, lépe ve 4 až 6 vrstvách, nejlépe za teplého počasí ve venkovním prostředí. Před použitím se ji ale vyplatí předehřát (ve vodní lázni a za dozoru!). Dřevo, které chceme imregnovat, očistíme a napouštíme opakovaně, dokud se vsakuje (nátěry provádíme 1 až 2x denně). Nátěr je hotový, je - li na povrchu viditelná souvislá vrstva laku. Tam, kde má fermež sloužit jen jako základní lak, ji nanášíme ve dvou vrstvách; po 20 minutovém vsakování přebytek setřeme hadrem. Fermež v balení 1 kg stojí asi 80 Kč a vystačí k napuštění asi 8 - 12m2; není-li dřevo hladce obroušené (zejména řezné plochy), její spotřeba se výrazně zvyšuje. Nadměrně hustou fermež lze ředit ředidlem S 6006.

Fermež i olejové základní laky způsobují částečné ztmavnutí dřeva; pokud však před lety bylo dřevo vystavené povětrnosti opatřeno těmito nátěry, potom je vhodné při obnově použít stejný materiál. Protože napouštěcí fermež i olejové laky mají dobu vytvrzování neméně 48 hod, vyplatí se místo nich modernější laky syntetické.

Šelak
Šelak je k dostání ve formě drobných lesklých šupinek, které se rozpouštějí v lihu nebo v nitroředidle; poté se doporučuje roztok přefiltrovat. Lihový roztok šelaku se používal v Číně již ve starověku, v Evropě ještě začátkem 20.stol. Šelak je buď bezbarvý (ve skutečnosti nažloutlý), tzv. citronový, bílý i tmavý. Kvůli vysoké ceně (téměř 300 Kč za 30 dkg) se místo Šelaku ve většině případů používá levnější nitrolak; se šelakovými nátěry se můžeme setkat pouze při restaurování starého nábytku a v dílnách houslařů. Když dřevo, které bude opatřeno některým z lihových laků, potřebujeme trochu přimořit, použijeme mořidlo rozpustné ve vodě, nikoli lihové, jehož vzhled by mohl šelak narušit. Šelakový nátěr není příliš odolný a pro venkovní použití se prakticky nehodí; dá se však dobře vyleštit do zrcadlového lesku. Na místo šelaku je možné v případě některých aplikací použít i lak lihový L 1010, který však není leštitelný.

Nitrolaky
Nitrolaky, což jsou roztoky nitrocelulózy nebo acetylcelulózy v organických rozpouštědlech, se vyrábějí v lesklém i matném provedení (u nás např. Celolesk C 1037, Celomat C 1038), jsou bezbarvé až mírně nažloutlé. Oproti lakům syntetickým jsou méně mechanicky odolné a nehodí se pro venkovní aplikace (narušuje je UV záření). Jsou určené zejména k nátěrům nábytku a drobných dřevěných výrobků; dnes je vytlačují bezbarvé laky disperzní. Nitrolaky se musí dostatečně ředit a nanášet ve více vrstvách. Mezi nátěry je vhodné lakovaný předmět jemně obrousit (brusný papír zrnitosti asi 200). Vrchní vrstvu je možné i vyleštit.

Laky syntetické (základ)
Syntetické laky mají podobné vlastnosti jako laky olejové, podstatně dříve však zasychají. Jako základní nátěr dřeva se místo fermeže používají odolné bezbarvé laky Valtti Base od firmy Tikkurila, Weatherschield Exterior Preservative Basecoalt Light od firmy Dulux, Sadolin Base nebo Bondex Fondo, Holzgrund ZND (Düfa). Namísto základních laků někteří výrobci doporučují pouze napuštění světlým lazurovacím lakem řady S 1023 nebo jen fungicidem (Fungistop, Sanal, Fungal), popř. impregnačním základem s obsahem biocidů (např. Xylamon) nebo lazurovacím lakem ředitelným vodou. Použít lze i syntetická napouštědla, nejlépe s ochranou proti dřevokaznému hmyzu, houbám, plísním a modrání dřeva. Základní syntetické nátěry by mohly být dva, první nátěr po proschnutí jemně přebrousíme (brusný papír zrnitosti 100 - 120).

Laky syntetické (vrchní)
Syntetický (fermežový) základ po dvou dnech lehce zbrousíme brusným papírem o zrnění asi 100 - 120 a opatříme dvěma nátěry některým z vrchních syntetických laků. Po zaschnutí prvního z nich (nejlépe druhý den) povrch opět přebrousíme (brusný papír 120 - 150) a naneseme druhý. Dokonalejšího vzhledu docílíme, pokud poslední vrstvu naneseme stříkací pistolí (lak přiměřeně naředíme). Z vrchních laků tuzemské výroby lze uvést např. S 1002 určený zejména pro interiéry, lesklý, či S 1033 (matný), S 1037 (matný tixotropní), S 1071 (venkovní), S 1119 (venkovní), S 2095 (venkovní tixotropní), S 2075 (matný), z dovozových pak Professional Gloss (lesklý), Timbershield (matový), Yacht Varnish (lesklý) od firmy Johnstone´s, Weathershield Exterior Warnish (Dulux), Boots - Klarlack LL, (Düfa), Holz - Siegel (Clou), Klarlack (Feidal), Klarlack (Extrem), Sadolin Yacht (lesklý), Impredur 784 (vysoce lesklý) či Impredur 780 (hedvábně matný) firmy Brillux a další. Všechny vrchní syntetické laky mají vydatnost 8 - 12 m2/kg a prosychají 4 až 12 hod. ředí se ředidly S 6006 nebo S 6005; pokud použijeme stříkací pistoli, je vhodné ředidlo S 6001. Některé zahraniční laky vyžadují speciální ředidla, která jsou u nás rovněž v prodeji; na tuto skutečnost by nás v prodejně měli upozornit.

Laky ředitelné vodou
Laky ředitelné vodou (akrylové, polyuretanové, alkyd - akrylové, akryl - uretanové) jsou nehořlavé, ze štětců a z rukou se vypírají vodou, při zasažení pokožky nezpůsobují žádné zdravotní komplikace, při natírání nepáchnou. Laky tohoto typu méně žloutnou než rozpouštědlové a jsou i cenově příznivé. Hygienická nezávadnost některých z nich je deklarována osvědčením státní zkušebny, takže je lze použít i k povrchové úpravě dětských hraček. Při práci s nimi se neuvolňují žádné dráždivé výpary, rychle zasychají - na dotyk zpravidla za méně než 1 hodinu. Broušení či další nátěry lze provádět již za 2 až 4 hod. Rozsah teplot, kdy můžeme tyto laky aplikovat, je +5 až -25°C, vydatnost činí 8 až 12m2/kg. Nanášíme je zpravidla tak, že první vrstvu (penetrační základ) použijeme týž lak zředěný vodou v poměru 2:1, popř. až 3:1. Některé z těchto laků se varábějí jako základní např. W 1411 Aquacol, lak základní rychlebrusný, Weathershield Stabilising Primer (ici Dulux), či Novalis turapori, který rovněž zaplňuje póry ve dřevě (Oikos). Jako penetrační základ lze použít i napouštědla, zejména s obsahem fungicidů. Jako vrchní disperzní lak můžeme v interiéru použít kterýkoliv přípravek určený na nábytek či parkety; na našem trhu je jich dost v lesklém i matném provedení, např. V 1303 (lesklý i matný), V 1310 (lesklý), V 1311 (matný), V 1402, V 1403, V 1409 (polomatný i matný), V 1410 (polomatný), V 1413 (lesklý), V 1415 (matný), V 1416 (polomatný), V 1600, V 1601 (matný), V 1602 (lesklý), V 1604 (lesklý), V 1605 (matný), V 1610, Hobby purlet, matný i lesklý (Teluria), EVL S 2886 (lesklý), EVM S 2888 (matný), Aquafin Hard (lesklý, polomatný, matný), polyuretanový MOVIpur 5200 (Sokrates), Bilak A (Biopl Paints). Některé z laků (V 1410, V 1601, V 1602, V 1605) jsou testovány i pro výrobu hraček a dětského nábytku. Z dovozových přípravků je vhodný např. Hydrovern Holzlack (Dova), Novalis legno protettivo, lesklý i matný, odolný proti plísni a hmyzu Oikos, Holzlack s hedvábným leskem i lesklý (Aqua Clou), Sadolin Interior s UV filtrem, matný (Sadolin), Akrylátový lak na dřevo ALD (Düfa) a mnohé další.

Laky dvousložkové
Dvousložkové laky, u nichž po smíchání dvou chemických látek vzniká polymerací velice tvrdý povrch, rozdělujeme na epoxidové, polyesterové a polyuretanové. U nás jsou zřejmě nejznámější laky epoxidové (např. bezbarvý S 1300 s tužidlem S 7300, Heliodur 3772 či 3774) vhodné pro použití v interiérech, s vysokou pevností a poměrně dlouhou dobou vytvrzování (podle teploty až 12hod.). epoxidové laky nejsou sice zdravotně závadné, tužidlo je však žiravina, takže v případě nátěrů větších ploch si můžeme podráždit sliznice. Jinou nevýhodou je skutečnost, že dvousložkové laky zpravidla vyvolávají výrazné ztmavnutí dřeva; jeho stupeń se vyplatí si předem odzkoušet na vzorku stejného dřeva. Tyto laky jsou sice velice pevné, nesnášejí však příliš sluneční záření. Rozmíchaný lak se nanáší zpravidla ve dvou vrstvách s odstupem 24hod. Na rovné, dokonale připravené plochy (nejčastěji pracovní desky stolů) se může (např. epoxidovým Epolex) nalít i v jedné silnější vrstvě, přičemž po obvodu plochy je nutné vytvořit s pomocí samolepicí pásky jakýsi mantinel, který po vytvrzení laku odstraníme. Toto řešení se vzhledem k vysokému lesku však nehodí pro historický nábytek. Kromě dvousložkových epoxidových laků jsou rozšířené i dvousložkové laky polyuretanové; např. U 1000, U 1004, U 1006, U 1008. Vedle lesklých laků (např. Axapur U 1010) se vyrábí i polomatný U 1011. Z dovozových je vhodný např. zátěžový Sadolin PV 67 2K určený pro nátěry vysoce namáhaných podlah, s vysokou odolností proti čistícím prostředkům.



Závěrečné rady a tipy při práci s laky:

· Při nákupu vždy považujeme nátěrový materiál pro prostředí, ve kterém jej pak skutečně použijeme. Laky i kryvé nátěry do interiérů mají venku jen krátkou životnost. Chceme - li naopak použít v interiéru barvu určenou pro venkovní prostředí, musíme ověřit, zda neobsahuje fungicidní přísady, které jsou pro interiér nepřípustné.

· Před započetím práce nebo ještě lépe před nákupem laku si důsledně přečteme návod od výrobce i různá upozornění. Materiály z dovozu, u nichž není český překlad, raději nekupujeme! Vyhneme se i lakům, na kterých není datum výroby nebo jsou starší půl roku (zejména disperze).

· K ředění používáme ředidla, jejichž typy jsou na návodu výslovně uvedeny. Pozor, některé laky z dovozu vyžadují speciální (a drahá) ředidla, která našimi nelze nahradit.

· Pro nátěry v koupelnách a jiných místnostech používáme barvy a laky venkovní, samozřejmě rovněž bez obsahu chemických látek proti hmyzu a plísním!

· Pokud si nejsme jisti, zda se nátěrové materiály nebudou navzájem "hádat", vyzkoušíme jejich snášenlivost na místech, které nebudou vidět. Obecně lze říci, že disperzní a polyuretanové laky lze překrýt syntetickými, nitrolaky však některé disperze naleptávají.

· Před nátěrem dřeva, které jsme obrousili, odstraníme nejprve vysavačem prach, ještě lepší je však slabě navlhčená houbička. I ta nejjemnější dřevěná vlákna se po navlhčení spolehlivě naježí. Po té stačí povrch lehce přejet brusným papírem (zrnění 150 - 180) a znovu odstranit prach. První nátěr nanášíme až po důkladném proschnutí povrchu!

· Stejného efektu docílíme i tehdy, pokud pro první nátěr použijeme disperzní lak nebo napouštědlo - uvolněná vlákna dřeva vyčnívající z vytvrzeného penetračního nátěru pak snadno odstraníme brusným papírem; krycí lak potom může být i syntetický.

· Aby množství laku na jednotlivé vrstvy bylo co možná nejlepší, snažíme se o dokonalé opracování povrchu (řezné plochy a popraskané dřevo vsakují více laku).

· Nátěry zásadně provádíme v bezprašných suchých prostorách (nejlépe), přesto mějme vždy po ruce špičatou pinzetu sloužící k odstraňování uvolněných štětin ze štětce, případně smítek, hmyzu či zbytků květů.

· Teplota při natírání či stříkání by neměla být nižší než 15°C a vyšší než 25°C.

· Pozor, některé laky jsou hořlavé (nitrolaky: I. Třída nebezpečí požáru, syntetické a olejové II. Třída). Hořlavá jsou i ředidla a některé odmašťovací prostředky!

· Disperzní nátěrové hmoty nelze používat ani skladovat při nízkých teplotách. Pokud taková barva či lak zmrzne, ztrácí schopnost udržet se na podkladu.

· U disperzních laků, které použijeme v exteriéru, musíme zpravidla počítat s jejich nižší trvanlivostí a s nutností obnovy již po několika letech.

· Schopnost tzv. rozlévání je u disperzních laků menší, takže jejich povrch nebývá tak dokonalý jako u laků syntetických.

· Zatímco např. nitrokombinační nátěrové materiály můžeme z oblečení odstranit ředidlem, laky a barvy disperzní se po zaschnutí již nedají vyprat.

· Při přípravě (míchání) dvousložkových laků je nutné poměr obou složek pečlivě dodržet, jinak se směs nevytvrdí.

· S tužidlem je nutné pracovat opatrně (žíravina!), doporučují se pracovní rukavice.

· Aby se lak předčasně nevytvrdil, je možné do něj vmíchat malé množství nitroředidla.

· Štětce i ruce potřísněné dvousložkovým lakem je možné mýt nitroředidlem jen asi dvě až tři hodiny; potom se již hmota nerozpouští.