 |
|
|
|
Založení zelinářské zahrady, část XI.
|
|
|
|
Pokračujeme v seznamu škůdců a chorob, které ohrožují zelinářskou zahradu...
Nejdůležitější škůdcové a choroby zelenin, část II.
Květilka cibulová (moucha cibulová) je načernalý hmyz, létající od dubna do května. Klade vajíčka na listy cibule a vylíhlé larvy zavrtávají se do cibulí, které vyžírají, takže měknou a odporně zapáchají. Hubiti dá se pouze ničením napadených rostlin.
Luskokaz hrachový vyskytuje se, jak jeho jméno naznačuje, na hrachu. Jest to brouček, který zakukluje se v hrachových zrnech (do zahrad může přelétnouti i ze sousedství). Samička klade na mladé lusky po 1-2 vajíčkách. Larvy zavrtávají se do lusků a do zrnek, která vyžírají. Poškozené hrášky poznáváme snadno dle okrouhlé průhledné skvrny. Schopnosti klíčení hrášek sice nepozbude, ale k jídlu se nehodí. Protože larva (kukla, brouček) žije v zrnu pouze rok, a hrášek klíčí ještě po 2-3 létech, broučci z jara příštího roku zrna opouštějí a necháme-li hrášky v sáčkách uschované, aby broučci nemohli vylétnouti, hladem hynou. Hrášek s prospěchem vyséváme až po 2 létech, když je již škůdce prostý. Totéž platí také o obaleči hrachovém, jiném škůdci hrachu (motýlku), který ale zničí zrna docela, takže již neklíčí.
Vrtule (moucha) chřestová létá v dubnu-květnu a klade vajíčka na šupinky vyrostlých, mladých stonků chřestových. Vylíhlé larvy zavrtávají se do mladých stonků a vyžírají je až do země. Napadené, zakrňující pazoušky nutno vyřezávati a ničiti, mouchy z rána časně na pazoušcích sbírati. Také lapají se mouchy na prkénka natřená lepem.
Mšice zelná poškodí mnoho košťálovitých rostlin. Vyskytuje se hojně na listech kedlubnů, květáku a zelí. Žije na nich ve stech, je šedivá a vyssává z listů šťávy. Ničí se postřikováním roztoku tabákového výtažku (1 %) nebo tabákovým odvarem, do kterého přidáme roztoku mýdla a něco petroleje. Směs musíme důkladně prošlehati a vodou dobře zřediti.
Krtonožka jest obávaný škůdce zelenin. Její přítomnost poznáme dle chodeb pod povrchem půdy. Procházejíc chodbou, sežírá kořínky rostlin, které rychle vadnou a žloutnou. Buď je chytáme do hladkostěnných hlubších nádob, které zapouštíme do země v místech, kudy chodby vedou, takže hmyz do nich padá, nebo sledujíce chodbu až k místu, kde směřuje do hloubky k hnízdu, nalejeme do jamky směs vody a petroleje. Petrolej vnikne hmyzu do dýchacích otvorů a nutí jej vylézati na vzduch, kde buď hyne nebo se může usmrtiti. Na zimu v zahradách, kde se zdržují více krtonožky, do hloubky asi 50-60 cm zahrabeme hromádku čerstvého, nejlépe koňského, tedy teplého hnoje, pod který se krtonošky z okolí slézají a na zimu se ukládají. Můžeme je tam kdykoliv vyhrabati a zničiti.
Ponravy chroustů či babek jsou také velice škodlivé zahradním rostlinám, živíce se kořínky rostlin. Napadají s oblibou také sazenice salátu, na jejichž kořenech po uvadnutí rostlin je můžeme vyhledati. Jinak zlákáme je podobně jako krtonožky na zimu hnojem do země zakopaným na určité místo a v zimě je můžeme vybrati a zničiti. Také drůbež a ptactvo na podzim při rytí záhonů mnoho ponrav sebéře.
Krtek ve skutečnosti neškodí sežíráním kořínků, ale vyhrabáváním chodeb nadzvedává rostliny, takže vadnou a usýchají. Můžeme jej puditi ze zahrady, když do chodby vložíme kousek karbidu a dobře uzavřeme. Ucházející vyvinující se plyn acetylenový uniká chodbou a krtek jeho pachem se vypuzuje. Také zahnívající zbytky slanečků, vložené do chodeb, svým pachem krtky vypuzují. Jinak chytáme krtky do drátěných pastí, které vkládáme do chodeb.
Dešťovky omylem jsou považovány za škůdce zelenin, zvláště mladých. Tvrdí se o nich, že sežírají listy zeleninových sazeniček. Ve skutečnosti mohou dešťovky požírati pouze hnijící šástky rostlin v zemi a pouze v nedostatku této potravují zatahují lístky do děr, aby je, až začnou zahnívati, sežíraly. Hnojíme-li hojněji draselnými solemi nebo posypeme-li povrch záhonů, kde se dešťovky hojněji zdržují, na noc draselnou solí, dešťovky se zničí bez velké práce, při čemž i rostlinám přihnojením prospějeme.
Hraboši jsou nevítaní hosté v zelinářských zahradách a mohou na rostlinách způsobiti velké škody. Často vytahají a zničí za noc veškeré sazeničky zelenin za dne vysázené. Mrkev, petržel a celer jsou jim lahůdkou, vrhají se na hrášky a pod. Hubíme je vyléváním vodou z děr, vkládáním arsenikem otrávených, rozpůlených a svazovaných mrkví do děr a nebo arsenovými pilulkami. Činí toto vše ale potíže, protože nachází-li hraboš dostatek potravin, na nástrahy nejde. V takových případech vkládáme do děr dřívka natřená jedovatými mazy (křížem). Hraboš znečistiv si srst, olizováním si ji opět čistí, při čemž jed přijde mu snadno do žaludku a otráví jej.
Ptactvo, hlavně vrabci a pěnkavy, někdy i holubi mohou škoditi v zahradách zelinářských vyklováváním vysetých semen (holubi hlavně hrášků). V takových případech nad záhony asi ve výši 20 cm natáhneme sem tam tmavé nitě nebo vlákna bavlny. Menší ptactvo se této nástrahy bojí a osetým záhonkům se vyhýbá. Aby holubi nevyklovávali hrášky, obalujeme je před výsevem v suříku. Jiné ptactvo, ukusující listy vysázených rostlin (špaček), zapuzujeme plašením nebo strašáky, jako zavěšenými brambory, do nichž zapícháme větší ptačí péra.
Hlenka zelná, boulovitost, jest nebezpečná a zhoubná choroba kořenů košťálovitých zelenin. Na kořenech napadených rostlin tvoří se rychle nepravidelné, někdy i značně veliké nádory, dužnaté, bez otvorů, které později měknou, zahnívají, odporně páchnou a rozpadávají se sliznatě. Onemocnělé rostliny za slunečna rychle vadnou, zakrňují a nikdy se nevyvinou. Takové rostliny nutno ihned i s kořenem vyzvednouti a spáliti - ne v zemi ponechati, až se nádor rozpadne nebo házeti je na komposty!
Tam, kde se na záhonech nemoc vyskytuje, nesmí se košťálovité zeleniny po 3-4 roky pěstovati, aby zárodky houby, která onemocnění způsobuje, vyhladověly. Mimo to nutno záhony vydatně vápniti a hnojiti draselnými solemi. Dále není dobře hnojiti houbou zamořenou zahradu hnojivy přirozenými, tedy stájovými, močůvkou, obsahem záchodových žump a pod., ale hnojivy strojenými (síranem amonným, dusíkatým vápnem a pod.). Může se choroba vyskytovati již v zemi pařištní a rostlinky již zde nakaziti. Na ochranu doporučuje se zem nahraditi novou a semena před výsevem mořiti roztokem Uspulunu a také rostlinky před vysazováním do volné půdy (kořínky) namáčeti do slabého roztoku Uspulunu.
Černání stonků mladých sazeniček v pařišti jest způsobováno také parasitickou houbou. Napadené rostliny rychle klesají a zahnívají. Při výsadbě musí se veškeré onemocnělé sazeničky odstraniti a zničiti. Na ochranu proti chorobě jest nejlépe vysévati semena zcela řídce, mladé sazeničky jen opatrně zalévati a pařiště hlavně hojně vzduchovati. Černáním stonků a kořínků trpí hlavně zeleniny košťálovité, dále také fialy, astry, nevadlec (Celosia) a j. v. Půdu v pařišti jest dobře před oséváním nebo ještě lépe již na podzim při vyvážení z pařiště promísiti vápenným prachem nebo Thomasovou moučkou.
Padlí rozeznáváme na zeleninách více druhů a to salátové, okurkové, hrachové a j. Ale v praksi rostlinolékařské rozeznáváme padlí dvoje, a to pravé a nepravé. Pravé padlí vyskytuje se na rostlinách jako bělavá plíseň. Zaviňované je přílišnou vlhkostí (vzduchu). Zvláště je nebezpečné padlí okurkové, napadající plody (zvláště v pařištích), tvořící se na ní malé, ale zvětšující se hnědé skvrny, které zahnívají. Také na hrachu se vyskytuje na luskách padlí jako hnědé a zahnívající skvrny. Všechny napadené části jest nutno ihned otrhati a spáliti. Padlí nepravé - na salátových a špenátových listech, cibuli, rajských jablíčkách (na listech i plodech jako hnědé skvrny) a pod., ničí se nejlépe tímže způsobem, to jest spalováním onemocnělých rostlin a nebo jejich částí.
Zhoubně působí různé rzi (chřestová, hrachová, fazolová), vyskytující se jako rzivé kupky na listech a stonkách. Ničí se také rychlým spalováním napadených rostlin.
Pokračování příště...
Zdroj: Vaněk Jindřich: Vaňkův zahradnický rádce. Praha, Čsl. semenářské závody Jindřich Vaněk 1929.
Autor: -dk-
Datum: 17.09.2004 16:04:44
|
Reakce na článek
|
|
|
Od |
Téma |
Datum |
|
|
|
|
|
|
