Domácí dílna: Český magazín pro kutily

Zateplování domu - III.

Tomáš Brož, 22. října 2002

Další díl seriálu o zateplování domu. Tentokrát o fixaci a vyztužení zateplovacího systému.

Zajištění hmoždinkami
Nejdříve druhý den po nalepení isolačních desek, kdy lepící tmel je zatvrdlý, se provádí jejich dodatečné zajištění talířovými hmoždinkami. Hmoždinky mají tvar velkého hřebíku s plochou hlavou o průměru 60mm, dřík hmoždinky má průměr 8 nebo 10mm. Osou hmoždinky prochází rozpěrací trn. Hmoždinka bývá vyrobena z polyethylenu, její trn potom z polyamidu a bývá vyztužen skelnými vlákny. Pro desky z minerální vlny se používají hmoždinky s trnem z nerezové oceli. Délka hmoždinek se volí podle síly desek a druhu podkladu. Pokud jsme lepili desky na starou omítku, je třeba sílu omítky připočítat. Minimální kotevní hloubka ve zdivu (počítáno bez původní omítky!) je od 35 mm u betonu až po 75 mm u pórobetonu nebo děrovaných cihelných bloků. Platí tedy:

délka hmoždinky = síla isolantu + síla lepidla (5 - 10mm) + síla původní omítky + kotevní hloubka (35 - 75mm).

Vždy platí, že čím pevnější a kompaktnější je nosná zeď, tím kratší kotevní délku lze volit. Jednotliví výrobci hmoždinek mají různé typy pro různé materiály, v obchodě nám jistě rádi pomohou zvolit správný druh.

Otvory vrtáme vrtákem odpovídajícího průměru a délky. Otvor musí být alespoň o 1cm delší, než je hmoždinka a musí být vyvrtán kolmo k podkladu. Z otvoru se odstraní vyvrtaný materiál (vrtačka se vypne až po vytažení vrtáku), zasune se hmoždinka a zaražením rozpěracího trnu se upevní. Hmoždinka nesmí vystupovat nad rovinu desek. Pokud je příliš utopená, přetmelí se lepícím tmelem.

Hmoždinky se umisťují v rozích desek tak, aby přidržovaly najednou tři desky, tedy v místě styku svislé spáry mezi deskami se spárou vodorovnou. Jedna hmoždinka se dá ještě doprostřed desky. Na nároží budovy, zejména vyšší nebo samostatně stojící, počet hmoždinek zvýšíme. Důležité je, aby hmoždinky procházely vrstvou lepidla, jinak nám hrozí, že při zatloukání hmoždinky desku prohneme.

Ošetření rohů
Rohy bychom samozřejmě mohli ošetřit jenom prostou výztužovou vrstvou. Toto ošetření by bylo funkční, ale nevypadalo by pěkně. Proto se na rohy používají výztužné lišty, které jsou sice maličkost, ale právě tyto maličkosti dělají dokonalou fasádu našeho domu a tedy i naši vizitku. Lišty dáváme nejen na nároží domu, ale i kolem okenních a dveřních otvorů.



Používají se rohy plastové nebo hliníkové, oboje mají po obou stranách nalepený pruh výztužové tkaniny. Usazují se do lepícího tmelu, který naneseme v dostatečném množství na obě strany rohu. Lišty se pečlivě domáčknou, srovnají a přebytečný tmel se odstraní hladítkem nebo lžící. Pokud lišty napojujeme, ponecháme mezi nimi malou mezeru kvůli dilataci materiálu. Rohy okenních a dveřních otvorů zpevníme diagonálně uloženým pruhem výztužové tkaniny.

Výztužová vrstva
Výztužová vrstva, která chrání celý systém, se zhotoví z vrstvy tmelu, do kterého je uložena armovací mřížka (výztužová tkanina, perlinka) ze skelných vláken s apreturou. Výztužovou tkaninu používáme kvalitní, o hmotnosti 165g/m2. Osnova by měla i při přiměřeném namáhání držet pravý úhel s útkem. Na tmelu samotném se nevyplácí příliš šetřit, je třeba zvolit materiál, který je po vyzrání dostatečně pevný a pružný, aby ochránil spodní vrstvy systému za všech podmínek.

Tmel namícháme podle návodu, necháme asi deset minut odležet a znovu krátce promícháme. Na povrch desek jej naneseme nerezovým hladítkem v dostatečném množství po celé ploše. Do čerstvého tmelu hned položíme výztužnou tkaninu a hladítkem ji zatlačíme do vrstvy tmelu tak, aby byla přibližně uprostřed vrstvy. Jednotlivé pruhy nebo napojení tkaniny se musí překrývat alespoň o 10 cm, aby bylo zajištěno spojité armování. Nakonec celou plochu ještě začerstva vyrovnáme širokým nerezovým hladítkem. Pracujeme pečlivě tak, aby nikde, ani v místech která nebudou vidět, nezůstal nezakrytý isolant.



Ostrým technickým nožem odřízneme přečnívající části u soklových lišt a celou vrstvu necháme vyzrát. I u větších ploch je třeba pracovat tak, aby se nikde nenapojovalo do zaschlé vrstvy tmelu. Je tedy třeba pracovat na stinné straně fasády, nikdy ne na prudkém letní slunci nebo za silného větru. Pokud je třeba, je dobře zajistit fasádu proti rychlému vysychání plachtami, popřípadě opatrně rosit čistou vodou.

Před další úpravou, tedy nanášení tenkovrstvé strukturované omítky necháme výztužnou vrstvu důkladně vytvrdnout a vyschnout. Finální úprava bude předmětem dalšího pokračování.




Copyright © 2001 Domácí dílna