Domácí dílna: Český magazín pro kutily

Jak jsem si koupil štětku

Miroslav Loup, 5. května 2003

Ano, koupil jsem si štětku. Ale pro upřesnění nikoliv osobu, provozující nejstarší řemeslo na světě, ale nástroj, který se používá pro úklid záchodových mís.

Pravdou je, že svou starou záchodovou štětku jsem kupoval již hodně dávno, a tak se mi tento zážitek zapsal tvrdě do paměti. Když jsem přišel do obchodu s domácími potřebami, nestačil jsem zírat. Současný trh nám předkládá v tomto směru značně bohatou nabídku, která mi však velmi ztížila výběr.

Záchodové štětky prošly jakousi emancipací. Již se nekrčí kdesi v roku čekajíce na majitele, jestli je náhodou nepoužije. Dnes se na toaletách hrdě tyčí a jsou si vědomy, že nenabízejí pouze funkčnost, ale i design, který nám místnost, kam i císař pán chodil osamocen a mnohým z nás slouží jako jediné místo, kde si v klidu přečteme svůj denní tisk, dokáže patřičně oživit. Vzhled dnešní záchodové štětky, teda spíše již štětkové soupravy, protože štětky se dnes vyrábějí s různými závěsnými držáky, pak hraje ještě větší roli v prostorných koupelnách, jejichž součástí je onen přístroj.

Když jsem přišel do obchodu, vrhnul se na mne prodavač a s úsměvem se mne zeptal, cože si to přeji. Když jsem nesměle odpověděl, že záchodovou štětku, pustil do mne svůj nad míru vyčerpávající výklad. Dozvěděl jsem se, že z finančního pohledu lze štětky rozdělit do tří cenových kategorií. Výrobním materiálem štětek nejnižší kategorie je veskrze plast. S touto skupinou jsem se plně identifikoval, protože ta prodělala minimální změny a připadala mi plně odpovídající mým potřebám. I přesto se na vás směje na každém rohu jiná štětka, různé barvy, tloušťky, ale pořád to je ta stará dobrá štětka. Překvapení teprve mělo přijít. Pan prodavač vidíce mé uhranutí nad záchodovými štětkami přešel do vyšší kategorie. Takzvaná střední kategorie je poměrně mladá a ještě několik let zpět bych ji na českých regálech ani nezahlédnul. Na rozdíl od levnějších kolegyň se při jejich výrobě nepoužívá pouze plast, ale i takové vymoženosti, jako sklo, porcelán nebo kov. Zákonitě s tímto luxusem musí přijít také vyšší cena. Bylo mi řečeno, že při koupi takovéto štětky nejde o marnotratnost, jelikož takovéto typy štětek nám srdceryvně investované peníze vracejí svojí funkčností a životností.

Byl jsem prodavačovým výkladem opravdu nahlodán a co mě dorazilo, byla otázka, zda-li mám ve svém skromném příbytku i příživníka takzvaně něžného pohlaví. Po mé kladné odpovědi následovala exploze prodavačovy radosti a v cuku letu přeřadil na nejvyšší rychlost a začal mi nabízet snad pětihvězdičkové štětky. Že prý svou drahou polovičku takovýmto přínosem do domácnosti potěším. Dozvěděl jsem se, že u zrodu takovýchto štětek stáli špičkový návrháři zvučných jmen. Jakých, to jsem se neodvažovat tázat. Přišlo mi, že taková štětka musí i sama čistit, protože takové nádobíčko vás přijde i na několik tisíc korun. V tu chvíli jsem zbledl a prodavači bylo jasné, že se štětkami takového kalibru u mne nepochodí. Až jsem se uklidnil, tak jsem s třesoucí se rukou vybral mezi nejnižší třídou. I přesto jsem z obchodu odcházel s pocitem spokojenosti, protože jsem držel v ruce něco, co prošlo pořádným vývojem, bude to mít dlouhou životnost a i tak se to nebude krčit kdesi v rohu. Prostě jsem si koupil pořádnou štětku. I když za pár šupů.





Copyright © 2001 Domácí dílna